Případ Sencov – „vězně svědomí“

Na začátku května obdržel ukrajinský filmový režisér Oleh Sencov prestižní americkou cenu 2017 PEN/Barbey Freedom to Write Award. Pro cenu si ale do Spojených států přijela Sencovova sestřenice – samotný režisér je už tři roky vězněn v Rusku.

Oleh Sencov patřil v březnu 2014 mezi nejaktivnější odpůrce ruské agrese na Krymu a následné anexe poloostrova. Koordinoval spolupráci ukrajinských aktivistů, pomáhal blokovaným ukrajinským vojenským jednotkám na poloostrově a zapojoval se do evakuace rodin z Krymu. Z pohledu ruského právního systému se ale podpora Ukrajinců na území Ukrajiny rovná terorismu.

Sencov byl v květnu 2014 zatčen a obviněn z přípravy teroristických činů. Byl mučen, ale doznání odmítl. Následně byl Sencov odsouzen na dvacet let lágrů. Lidskoprávní organizace bily na poplach – porušeno bylo jak mezinárodní právo, tak i zákony RF. Vina nebyla prokázána – jeden z klíčových svědků, Hennadij Afanasjev u soudu dosvědčil, že svědectví proti Sencovovi z něj dostali mučením. Přesto Oleh Sencov, společně se „spolupachatelem“ Olexandrem Kolčenkem, putoval na Sibiř. Představitelé Amnesty International přirovnali soud se Sencovem a Kolčenkem k „soudním procesům ze Stalinovy éry“.Lidskoprávní organizace „Memoriál“ uznala oba obžalované za „vězně svědomí“.

Akce na podporu ukrajinského režiséra dosáhly opravdu nevídaných rozměrů. Dopisy na jeho podporu podepsali mj. světově proslulí režiséři Andrzej Wajda, Krzysztof Zanussi a Pedro Almodóvar. V listopadu v rámci akce „Voice project“ na podporu Sencova vystoupila i hollywoodská hvězda Johnny Depp. Ruský prezident Putin si ale stojí za svým – Sencov je terorista a o jeho omilostnění vůbec nemá cenu jednat. Sencov se nachází v Jakutské oblasti Ruské federace, ležící u východních hranic země.

***

„Všem, koho to zajímá!

Třetí rok sedím v ruské věznici. Třetí rok je proti mé zemi vedena válka. Nepřítel bojuje podle, potají, předstíraje, že s tím nemá nic společného. Nikdo mu už nevěří, to ho ale nezastavuje. Válka nebývá hezká – pravda je ale na naší straně – na nikoho jsme neútočili, my se bráníme. …

Je nás v ruském zajetí hodně – a ještě víc na Donbasu. Někdo již byl osvobozen, ostatní čekají a neztrácejí naději. Každý má vlastní příběh a podmínky živobytí. Někdo si dělá PR na zajatcích, někdo opravdu pracuje. Stávat se nejznámějším vězněm proto, abych byl rychleji vyměněn – to není ta cesta, kterou bych sem se chtěl ubírat.Nechci na sebe strhávat veškerou pozornost. Chci zůstat příjmením na společném seznamu. Pochybuji, že mě pustí jako posledního, ale byla by to dobrá volba.

Tady ve vězení jsme omezení. Ani ne svobodou – tu už nám neseberou – ale tím, že jen málo můžeme udělat pro svoji zemi. Přesněji řečeno, můžeme udělat jen jedno – držet se. Nemusíte nás odsud dostat za každou cenu – vítězství se tím nepřiblíží. Používat nás jako zbraň proti nepříteli – ano. Buďte si jisti – my nejsme vaším zranitelným místem. Jestli nám bylo souzeno stát se hřebíkem do tyranovy rakve – chtěl bych být takovým hřebíkem. Buďte si jisti, že tento hřebík se neohne.“

 Radko Mokryk  Přítomnost