První kroky v Haagu

Tento jeho postoj byl zveřejněn ve výroční zprávě o předběžném vyšetřování prokurátorkou Fatou Bensouda. „S ohledem k získaným informacím je situace na území Krymu a města Sevastopol ekvivalentní mezinárodnímu ozbrojenému konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskou Federací. Tento mezinárodní ozbrojený konflikt započal nejpozději 26. února, kdy Ruská Federace zapojila jednotky vlastní armády za účelem získání kontroly nad částí území Ukrajiny bez svolení ukrajinské vlády“. Stejně tak se ve zprávě tvrdí, že situaci na Krymu a v Sevastopolu po 18. březnu 2014 lze přirovnat ke stavu okupace, která stále trvá.

Stejně tak již prokurátor disponuje informacemi k útlaku Krymských Tatarů na poloostrově – násilnému odvlečení 179 zadržených Tatarů na území Ruska nebo násilným odvodům do armády. Ve zprávě je zdůrazněno, že vyšetřování těchto událostí a shromažďování informací bude pokračovat i v následujícím roce.

Tímto v Haagu fakticky uznávají Rusko zodpovědným za rozpoutání války na Ukrajině. Jelikož před nedávnem prezident Putin uznal, že ruské jednotky se aktivně zapojily nejen do operací na Krymu ale i na východoukrajinském Donbasu, postupně se dají očekávat další závěry o ruských vojenských aktivitách jak na Ukrajině, tak v důsledku i v Sýrii.

Hned další den přinesl dvě pozoruhodné zprávy. V OSN byla odhlasována nová rezoluce, označující Rusko snad poprvé oficiálně za okupanta a Krym za dočasně okupované území.

Samotné Rusko reagovalo bleskově – prezident Putin nařídil Ministerstvu zahraničních věcí oznámit v OSN, že Ruská Federace ustupuje od Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Takže Rusko již nebude mít s Mezinárodním trestním soudem nic společného. Bohužel pro Putina ale vypovězení dohody nezbavuje nikoho zodpovědnosti za spáchané zločiny.

I když se ruský prezident dokáže dohodnout s leckterými politiky, podepisovat cokoli a naopak ustupovat od jakýchkoliv smluv, soud by měl zůstat nestranný. S ohledem na to, jakým směrem se ubírá vyšetřování v Haagu není naděje na spravedlnost stále marná.

Autor: Radko Mokruk