Chci změnit vnímání Ukrajiny v Česku, říká nový ukrajinský velvyslanec v Praze

Na snímku je nový ukrajinský velvyslanec v Praze Jevhen Perebyjnis. autor: HN – Michaela Danelová

Ve službách ministerstva zahraničí sice strávil celý profesní život, ale nic ho nemohlo připravit na roli ředitele tiskového odboru. Normálně by to byla klidná pozice. Jenže Perebyjnis do ní nastoupil v létě 2013, kdy jeho hlavním úkolem bylo vysvětlovat veřejnosti výhody podpisu Asociační dohody s Evropskou unií. O pár měsíců později však tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč rozhodl, že žádná evropská integrace nebude, čímž odstartoval události, pro něž se vžil název Revoluce důstojnosti, Majdan či Euromajdan. Perebyjnis zjistil, že se ocitl v první linii informační války.

„Když se Janukovyč rozhodl, že smlouvu nepodepíše, byl to obrovský šok nejen pro ukrajinskou společnost, ale i pro ukrajinské diplomaty. Na přípravách jsme odvedli spoustu práce a řekl bych, že téměř všichni diplomaté byli z plánovaného podpisu nadšeni,“ vzpomíná na situaci z doby před čtyřmi lety Perebyjnis. „Já jsem přestal pořádat brífinky a přímo jsem řekl tehdejšímu ministrovi, že jsem byl největším propagátorem evropské integrace, takže teď nemohu vystupovat a říkat něco jiného,“ dodává.

Během tří měsíců, po něž trvala konfrontace na Majdanu, šéf tiskového odboru prakticky přestal odpovídat na dotazy novinářů.

Jenže pádem prezidenta Janukovyče nejdramatičtější část Perebyjnisovy kariéry teprve začala. „Když Majdan zvítězil a začala ruská agrese na Krymu a pak i na východě Ukrajiny, ministerstvo zahraničí na sebe vzalo první úder informační války. Protože něco jsme dělat museli, ale nikdo na to nebyl připraven. Co dělat s těmi totálními lžemi?“ ptá se.

„Neměl jsem žádnou zkušenost s informační válkou, jakou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině. Prakticky každý den jsem pořádal brífinky a neodpovídal jsem jen na zahraničněpolitické dotazy, ale také třeba kolik tanků a letadel je soustředěno u ukrajinských hranic, což není zrovna můj obor. Museli jsme však poskytovat tyto informace jak ukrajinské společnosti, tak zahraničním novinářům,“ vzpomíná Perebyjnis na dobu, kdy Ukrajina byla nebezpečně blízko rozpadu.

Zahraniční i domácí novináře si tehdy získal svou otevřeností, která se zcela vymykala obvyklým představám o chování vysokého úředníka z postsovětské země.

Ostatně ani Perebyjnisovo vyjadřování nebylo zcela diplomatické. „Museli jsme diplomatickou rétoriku změnit, protože jsme byli ve válce s Ruskem. A tam musíte nazývat věci pravými jmény: agresi agresí, lež lží a tak dále. Abychom mezinárodnímu společenství ukázali, co se opravdu děje. Občas jsme používali trolling, protože když Rusko tak brutálně lhalo celému světu, nezbývalo než se mu vysmát,“ vysvětluje dnešní ukrajinský velvyslanec.

Svou práci hodnotí jako vcelku úspěšnou. „Protože nikdo Rusku nevěřil. Ukázalo se to třeba při hlasování v OSN, kdy více než stovka zemí stála na straně Ukrajiny, zatímco Moskvu podpořila asi desítka,“ říká Perebyjnis.

Ten se ve funkci ředitele tiskového odboru ministerstva zahraničních věcí dostal také do nepřímé přestřelky s českým prezidentem Milošem Zemanem, jenž v květnu 2015 jako jeden z mála světových státníků odcestoval do Moskvy na oslavy 70. výročí konce druhé světové války. Sám Perebyjnis ale odmítá, že by českého prezidenta kritizoval.

„Říkal jsem tehdy, že budeme sledovat, kdo pojede na přehlídku 9. května do Moskvy, a že se to může odrazit na vztazích mezi zeměmi. Vyzývali jsme mezinárodní společenství, aby se neúčastnilo přehlídky na Rudém náměstí, protože jsme to považovali za špatný signál. Rusko, které je agresorem na ukrajinském území, by si to mohlo vyložit jako podporu. Ale prezident Zeman se té přehlídky nezúčastnil, takže to rozhodně nebyla kritika jeho osoby,“ nabízí Perebyjnis diplomatickou odpověď.

Naopak zdůrazňuje dobré vztahy mezi Ukrajinou a Českou republikou. „Česká republika Ukrajinu podporuje a chtěl bych jí za to poděkovat. Ať už jde o sankce proti Rusku, o bezvízový styk, o podepsání Asociační dohody, vždy máme českou podporu,“ říká.

Pro svou nynější funkci je Perebyjnis dobře vybaven. Pražské velvyslanectví důvěrně zná, pracoval zde již v letech 1994 až 1998 a mezi lety 2001 a 2004. Mluví velmi dobře česky, jakkoli se omlouvá, že to ještě není ono. „Já česky nemluvil třináct let, ale myslím, že během pár týdnů se do toho zase dostanu,“ směje se.

Podle vlastních slov by Perebyjnis chtěl změnit vnímání Ukrajiny v české společnosti. „Chtěl bych Čechům ukázat, že Ukrajina je moderní evropská země, a pomoci odstranit ty stereotypy, které vznikly na začátku devadesátých let. Že jsou to dělníci ze západní Ukrajiny. Pamatuji se, jak se vtipkovalo o Ukrajincích. I když mnozí z nich měli vysokoškolské vzdělání, ale museli nějak přežít to složité období počátku devadesátých let. Nicméně časy se mění. Ukrajina teď ukázala, že je moderní země a dovede bojovat za svou nezávislost. Možná že teď je Ukrajina tou nejeurooptimističtější zemí v Evropě,“ říká.

Podle Perebyjnise je v česko-ukrajinských vztazích na co navazovat. „Po bolševické revoluci prezident Masaryk do Československa pozval desítky tisíc Ukrajinců. Byla to intelektuální elita. Byly tu vysoké školy, nakladatelství. Ostatně i Ukrajina je důležitá pro československé dějiny. Protože právě v Kyjevě Masaryk založil Českou družinu, ze které se vyvinuly legie,“ připomíná Perebyjnis.

„Budu se snažit mluvit s politiky, s občanskou společností, abychom vysvětlovali, co se u nás děje, o co se snažíme, jaké máme problémy. Protože mám pocit, že k Čechům se ne vždy dostávají pravdivé informace. Samozřejmě sám ničeho nedosáhnu. Počítám s pomocí početné ukrajinské diaspory a našich českých přátel, kterých máme hodně. Soucítí s námi a pomáhají nám v té složité situaci, ve které jsme se ocitli,“ říká.

Faktem je, že pražské velvyslanectví dosud působilo dost pasivně. Zatímco dobrovolníci z řad Ukrajinců žijících v Česku nebo Čechů a dalších národností sbírali pomoc pro domácí aktivisty, ambasáda se omezovala na krajně nepravidelné tiskové zprávy.

Perebyjnisův předchůdce Boris Zajčuk do širšího povědomí vstoupil hlavně tím, že se roku 2014 pokoušel osvobodit Libanonce Alího Fajáda, který byl v Praze zadržen na základě amerického zatykače kvůli obchodu se zbraněmi. Fajád byl totiž za dob Viktora Janukovyče poradcem ředitele společnosti Ukrspecexport, státního monopolu pro vývoz zbraní.

Zajčuk u českých úřadů údajně intervenoval a zjišťoval, zda by Fajád nemohl být propuštěn na kauci. Libanonský obchodník byl nakonec navrácen do vlasti, pravděpodobně výměnou za propuštění pětice Čechů, kteří byli v této blízkovýchodní zemi uneseni.

Za jednu z priorit v roli nového velvyslance Jevhen Perebyjnis označuje vysvětlování pozice Ukrajiny.

„Přijde mi, že ve srovnání s 90. lety, kdy jsem tu byl poprvé, vliv ruské propagandy zesílil. Samozřejmě vždy záleží na tom, odkud člověk získává informace. Pokud z českých, západních nebo ukrajinských médií, tak bych řekl, že situaci na Ukrajině vnímá vyváženě. To neznamená, že to bude vždy proukrajinské, protože ne vše je jednoduché. Ale pokud bere informace jen z jednoho zdroje, třeba z ruské televize nebo českých prokremelských webů, tak to bere jinak,“ říká Perebyjnis.

„Takže na jednu stranu se situace zlepšila, ale zase se objevilo hodně nových výzev,“ dodává diplomaticky.

Autor: Ondřej Soukup Hospodářské noviny IHNED.cz