Kvůli ruské agresi je Ukrajina jednotná jako nikdy, říká literát

Ukrajinský literát žije v Ivano-Frankivsku na západě země, který je od Kyjeva vzdálen asi 600 kilometrů. Během protestů se ale přesunul do ukrajinské metropole. „Během únorového týdne, který se později ukázal být posledním týdnem protestů, kdy došlo k vyhrocení násilí a zemřelo nejvíce lidí, jsme pak s přáteli jezdili po ukrajinských městech s představením, kde jsme se snažili ukazovat dění na Majdanu,“ popsal pětapadesátiletý spisovatel, básník, esejista, překladatel a hudebník, který je držitelem řady evropských ocenění. V Praze se tento týden účastnil předčítání ze svých česky vydaných knih: Rekreace, Moje Evropa a Moskoviáda, které proběhlo v Knihovně Václava Havla.

„Ten výstup jsme plánovali mnohem dřív, než došlo k protestům, ale ukázalo se, že téma, které jsme si zvolili, i forma jeho provedení velmi dobře souzní s tím, co se děje v Kyjevě i v jiných ukrajinských městech,“ dodal Andruchovyč. Jak popsal, hra pojednávala o příběhu ze 17. století, kdy ve Lvově odsoudili ke smrti upálením a následně upálili jednoho muže. Prý protože zaprodal svou duši ďáblu. Lidé v současné Ukrajině v tom podle něj viděli určitou paralelu s nynějšími událostmi.

„Majdan byl společenství lidí, byla to masová záležitost. Lidé tam šli s různou motivací, každý byl ale připravený obětovat pro toho hnutí duši,“ uvedl ukrajinský spisovatel. „Diváci naši hru vnímali jako něco, co jim ukazujeme o nich samotných, že jim nastavujeme zrcadlo,“ dodal.

Kvůli vyhrocení situace v Kyjevě, kde při protestech nakonec zemřelo přes 100 lidí, prý tehdy uvažovali i o tom, zda své představení nezrušit. „Vždycky jsme ale dospěli k rozhodnutí, že musíme jít na scénu a hrát, protože ti, kteří na nás střílejí, přesně toto chtěli. Abychom přestali hrát, psát, zpívat, abychom někde seděli v koutě a nebylo nás slyšet,“ uvedl Andruchovyč.

Jak ukrajinský spisovatel řekl, nebyl prý jediný, kdo se tehdy obával, že se protesty neobejdou bez násilí. Vládnoucí moc podle něj používala tyto prostředky již od samého počátku. „Nebyl to ale jen jeden týden, byly to tři měsíce neustálé šikany, bití a spousta lidí beze stopy zmizela,“ dodal Andruchovyč.

I on sám měl pocit, že ho odposlouchávají a že je sledován. „Nikdy jsem nechodil sám, přemísťovali jsme se po Kyjevě po skupinách a bylo vidět, že se vždycky na nějakém místě vyskytovali stále stejní lidé v civilu s charakteristickým vzhledem příslušníků tajných služeb. Domnívám se, že to nebyli jen Ukrajinci, ale i Rusové,“ uvedl Ukrajinec. „Využíval jsem toho, že mě sledovali a snažil jsem se je nějakým způsobem oklamat. Například do telefonu jsem někomu říkal, že jdu na určité místo, nicméně šel jsem úplně jinam,“ dodal.

Když se tehdy někdo pohyboval uvnitř Majdanu, mohl se cítit bezpečně, když ale tento prostor ohraničený barikádami opustil, bylo to jiné. „Kvůli tomu, že jsme měli podezření, že nám odposlouchávají telefony, jsme si ani nevolali taxislužby. Bylo totiž několik případů, kdy nějaká osoba poté, co si zavolala taxi, zmizela,“ popsal známý ukrajinský autor.

Radost z vítězství revoluce ale netrvala dlouho. Přišlo totiž obsazení Krymu a rozhořel se konflikt na východě země. „To byl absolutně nejhorší moment. První den tu byla obrovská euforie z toho, že jsme zvítězili, a najednou se vrátil stres a pocit nebezpečí,“ uvedl Andruchovyč. Nejhorším dnem byl prý 1. březen, kdy byl v Charkově zmlácen jeho kamarád Serhij Žadan a rovněž ruská duma schválila nasazení vojáků na Ukrajině. „Vnímali jsme to jako vyhlášení války. A každému bylo jasné, že na tuto válku nejsme připraveni, protože jsme neměli žádnou fungující armádu,“ dodal.

On sám se prý tehdy domníval, že by mohlo dojít k nějaké bleskové válce, kdy jsou Rusové za týden až dva schopni obsadit celou Ukrajinu. „Když jsem zhruba po dvou týdnech viděl, že se jejich zájem zatím omezuje pouze na Krym, tak se mi dokonce trochu ulevilo,“ popsal Ukrajinec.

Protesty na Ukrajině, které vyvrcholily na začátku loňského roku, vedly ke svržení režimu prezidenta Viktora Janukovyče, jenž utekl do Ruska. Nedlouho poté ale došlo k ruské anexi Krymského poloostrova a následně i k propuknutí konfliktu na východě Ukrajiny, kde začali operovat proruští separatisté. Kyjev Moskvu obviňuje, že v oblasti bojují i ruští vojáci. Rusové to ale popírají.

Jak uvedl Andruchovyč, po vyhrocení konfliktu byli mezi obyvateli na východě jak ti, kteří separatisty podporovali, tak ale i ti, kteří proti tomu protestovali. Ti ale byli rychle potlačeni. „Mohu jednoznačně říci, že ve chvíli té invaze byla většina obyvatel naladěna proti Kyjevu. Ovšem je velký rozdíl v tom, co je většina. Může to být 55 procent, nebo 95 procent,“ uvedl spisovatel. „V každém případě byla tato proruská většina na Donbase pasivní. A nebýt diverzantů pod vedením Igora Girkina (zvaného Igor Strelkov) a jejich útoků na zbrojní sklady a administrativní budovy, tak by se tam nic z toho, co se následně událo, nemuselo stát,“ dodal.

Ukrajina ale podle něj není rozdělena na východ a západ. Proti „ruské imperialistické politice“ bojují lidé i ve městech na jihu a východě země, například v Dněpropetrovsku, Charkovu či Oděse. „Kdybychom chtěli hledat ten východ Ukrajiny, tak tím se stal jen malý kousek země, asi sedm procent z celkové původní rozlohy, který dnes neovládá Kyjev, ale je ovládán Putinovými loutkami,“ prohlásil Andruchovyč. „Já bych to ale viděl optimisticky, protože Ukrajina se ukázala jako jednotný subjekt. Asi se v tomto procesu nedalo obejít bez územních ztrát. Já ale doufám, že tato oběť dovolí zbytku Ukrajiny, aby mohl provádět reformy, žít poklidným životem a směřovat k naplňování evropských hodnot,“ uzavřel.

Autor: ČTK
www.ctk.cz