Pronásledování Krymských Tatarů

Po ustavení ruské vlády na poloostrově byly ihned zavedeny tvrdé pořádky, neboť Rusko se muselo vypořádat s mnoha nespokojenými.

Řada ukrajinských aktivistů, kteří okupaci vzdorovali, byla odsouzena za „terorismus“ nebo „extremismus“. Někteří z nich, například Hennadij Afanasjev, byli po několikaletém vězení vyměněni za proruské separatisty, zatímco jiní si doposud odpykávají tresty v ruských věznicích (Oleg Sencov, Olexandr Kolčenko a další.)

Zvláštní pozornost ale ruská vláda věnuje otázce Krymských Tatarů.  Útoky na tuto etnickou menšinu jsou přitom vedeny ze všech možných stran – od zákazu vstupu na poloostrov vůdčím osobnostem Tatarů až po řadu vykonstruovaných procesů proti krymským aktivistům.

Zákaz Medžlisu

Jedním z nejzásadnějších rozhodnutí ruských orgánů ohledně „krymskotatarského problému “ bylo označení zastupitelské instituce krymskotatarského národa – Medžlisu –   za extremistickou organizaci a zákaz její činnosti na poloostrově. Organizace, s níž Ukrajina po celou dobu jejího fungování spolupracovala bez sebemenšího problému, se ihned po anexi v očích ruských bezpečnostních orgánů stala „doupětem“ extremismu. V praxi takový zákaz znamená, že každý občan, jakkoli angažovaný v činnosti Medžlisu, by mohl být prohlášen za extremistu a souzen. Není nutno dodávat, že do podobné činnosti byla zapojena většina Krymských Tatarů na poloostrově.

Evropská služba pro vnější činnost označila zákaz Medžlisu za „brutální útok“ na práva národnostních menšin. Výbor ministrů Rady Evropy byl ve svém prohlášení ještě ostřejší, když případ Medžlisu přímo označil za perzekuci Krymských Tatarů na etnickém základě. Obdobně vyznělo prohlášení organizace Freedom House, ve kterém byl tento zákaz označen za začátek „masových represí vůči Krymským Tatarům“. Více než deset členů Medžlisu dostalo pokutu kvůli své činnosti v organizaci. Náměstek hlavy Medžlisu Ilmi Umerov byl měsíc držen v psychiatrické léčebně. Amnesty International Umerova uznala za „vězně svědomí“. Hlava Medžlisu Refat Čubarov má vstup na poloostrov zakázaný. Na Krymu na něj byla v nepřítomnosti uvalena vazba.

„Kauza 26.února“

Na konci února 2014 proběhly v Simferopolu, hlavním městě Krymu, masové demonstrace Krymských Tatarů na podporu územní celistvosti Ukrajiny. Po následných potyčkách byli nalezeni dva ruští demonstranti mrtví. Bylo zahájeno trestní stíhání. Je ovšem příznačné, že mezi zatčenými a souzenými jsou pouze Krymští Tataři. Na opačně straně, mezi poškozenými –  výhradně ruští aktivisté. Hlavním obžalovaným je další náměstek hlavy Medžlisu Ahtem Čyjgoz. Je obviněn z „organizací masových nepokojů“. Amnesty International již uznala Čyjgoze za „vězně svědomí“, který je pronásledován výhradně kvůli svému politickému přesvědčení. Dalšími obžalovanými v tomto případu jsou Ali Asanov a Mustafa Dehermendži. Obviněným hrozí až 10 let vězení. „Perličkou“ v tomto procesu zůstává fakt, že i kdyby z právního hlediska ruské soudy na Krymu byly uznány, ani podle ruských zákonů se nejedná o případ, kterým by se mohl zabývat ruský soud. Údajný zločin byl totiž spáchán občany Ukrajiny na ukrajinském území.

Tlak, únosy, vraždy

„Násilně unášejí mladé lidi, vraždí je. Lidé jsou házeni do vězení. Dělá se všechno proto, aby Krymští Tataři sami opouštěli Krym. Krymští Tataři moc dobře chápou tuto cynickou politiku Kremlu a cíle Ruské federace, a proto se maximálně snaží, pokud to jen jde, vydržet na tomto území a udělají cokoliv, aby na Krymu mohli zůstat. “ Takto komentuje situaci na Krymu hlava Medžlisu Refat Čubarov. Fakta potvrzují Čubarovova slova. Podlé údajů, shromážděných lidskoprávními organizacemi, bylo na poloostrově uneseno, a dodnes je pohřešováno, okolo dvou desítek místních aktivistů.  Někteří byli již nalezeni mrtví.

Zvláštní pozornost ruská vláda věnuje také mediím. Po několika prohlídkách byla krymskotatarské televizní stanici ATR v dubnu 2015 odebrána licence. Z poloostrova byla vytlačena i agentura QHA, která  nyní sídlí v Kyjevě. Výjimkou nejsou ani útoky na novináře a domovní prohlídky u místních blogerů u (Marlen Muždabajev, Ibraim Umerov). Výroční zpráva Amnesty International popisuje situaci kolem médií na poloostrově následovně: „V [krymských] médiích již není pluralita, a novináři, kteří se odvažují kritizovat de facto? vládu, již (doslova) nemají na vybranou – musí psát pod vymyšlenými jmény pro média mimo krymské území, neboť kritika ruské okupace a anexe je trestným činem“.

Tyto kroky ruské vlády zapříčinily vlnu migrace z poloostrova. Podle údajů krymských aktivistů od anexe z poloostrova vycestovalo kolem 30 000 osob, z nichž více než polovinu tvoří Krymští Tataři. Dalších přibližně 200 000 Krymských Tatarů na poloostrově zůstává, ačkoli se nacházejí v situaci naprostého bezpráví a neustálého ohrožení.